Čechy, dřívější království a centrum Koruny české, tvoří historické území na západě ČR. Latinský název Bohemia, původně Boiohaemum
je doslova „země Bojů“ a je odvozen od keltského kmene Bójů, kteří zde žili od 4. do 1. století př. n. l.
Čechy na západě hraničí s Německem, na jihu s Rakouskem, na východě s Moravou a na severu s Polskem. Ze severu, západu i jihu jsou ohraničeny horami, nejvyšší je Sněžka v Krkonoších. Největší řeky jsou Labe a Vltava a největší jezero Černé jezero na Šumavě. Hlavní město Čech je Praha. Většina obyvatel je české národnosti.
Čechy se po zániku Velkomoravské říše staly politickým centrem česko-moravsko-slezského území. Po roce 1019 byla vojensky připojena Morava a pak Slezsko, dřívější Lužice, Česká Falc či Braniborsko.
V roce 1348 území sjednotil Karel IV. do zemí Koruny české. Vliv i územní rozsah Čech se zmenšil a ostatní území už nebyla částmi Českého království, ale částečně autonomními členy Koruny. Čechám bylo vyhrazeno ústřední postavení tzv. „hlavy“. Po správních reformách Marie Terezie z roku 1749 Koruna česká přestala existovat a vazby mezi zeměmi oslabilo posilování vídeňského centra Habsburské říše.